Demence je dlouhodobý postupně progredující stav, který vzniká v důsledku degenerativních onemocnění, vaskulárních a dalších poruch centrálního nervového systému.
Demence zpravidla prochází (v závislosti na příčině, která ji způsobuje) jednotlivými stádii funkčního postižení a potřeby péče. Přes tuto charakteristiku a zpravidla dlouhodobě nepříznivou prognózu onemocnění způsobujících demenci, je možné adekvátní podporou, léčbou a péčí zachovat po dlouhou dobu uspokojivou kvalitu života lidí trpících syndromem demence stejně jako jejich rodinných příslušníků. Právě kvalita života člověka s demencí i jeho rodiny, zmírnění trýznivých symptomů a podpora důstojnosti jsou cílem správného managementu demence.
Východiskem k péči o pacient s demencí v jakémkoli stádiu musí být vždy správné stanovení diagnózy, zjištění typu demence a rozhodnutí o možné léčbě.
Většina péče se odehrává v rodinném prostředí a je zajišťována rodinnými příslušníky, kteří potřebují jak finanční pomoc (v současné době příspěvek na péči) tak i další služby a podporu, aby mohli tuto důležitou roli co nejdéle vykonávat.
Stádium P-PA-IA 1 (počínající a mírná demence)
Toto stádium je charakterizováno relativní soběstačností, lidé potřebují určitý dohled a dopomoc, nikoli však nepřetržitě. Lidé s tímto typem demence mohou být například po určitou část dne či týdne sami a postačujeme jim například zajištění pečovatelské služby, občasný dohled a dopomoc ze strany rodinných příslušníků, telefonická konzultace nebo různé návody a upomínky (kterým zatím rozumí).
Stádium P-PA-IA 2 (středně pokročilá a rozvinutá demence)
Toto stádium syndromu demence trvá například u Alzheimerovy choroby 2-10 let a je provázeno omezenou soběstačností, dezorientací, potřebnou pomoci v jednotlivých denních aktivitách a potřebou trvalého dohledu.
Stádium P-PA-IA- 3 (těžká demence, demence komplikovaná poruchami chování)
Jedná se o stádium pokročilé a těžké demence a o ty formy demence, které jsou komplikovány poruchami chování. Lidé s demencí v této fázi profitují z individualizované asistence a z aktivit individualizovaných dle jejich potřeb, protože jejich stav pokročil již natolik, že se na režimu programovaných aktivit nemohou podílet. Onemocnění způsobující demenci pokročilo již natolik, že tito lidé profitují spíše ze šetrné individualizované aktivizace a z individualizované asistence při sebeobslužných aktivitách, kterých jsou schopni. v této fázi syndromu demence dochází k výraznému omezení verbální komunikace, což klade nároky na schopnost personálu komunikovat s člověkem s demencí nonverbálně.
Stádium terminální
Terminální stádium demence trvá zpravidla několik týdnů a je charakterizováno tím, že člověk s demencí postupně ztrácí schopnost komunikovat, komunikace je téměř výhradně nonverbální a omezená na minimum, je omezena mobilita, došlo k úbytku svalstva, je omezen příjem potravy a tekutin, jsou přítomny poruchy polykání, úplná inkontinence a další somatická symptomatologie.